Přijel pískat Charlie.... Vzpomínka na Karla Dytrta

Český softballový svět přišel o jednu z legend, člověka který stál u zrodu českého softballu, hráče a dlouholetého rozhodčího Karla Dytrta, všem známého jako Charlie. Tato smutná událost mě vedla k myšlence zavzpomínat na tohoto pozoruhodného člověka.

Několikabarevný Favorit (v poslední době jakási Kia do které ale nastupoval směrem od spolujezdce), srnčí pinč a manželka vždy na blízku, krátký rukáv za jakéhokoliv počasí, pozitivně naladěný, prakticky ke každému mluvící s otcovskou láskou. Za stavu tři bally jste si mohli být jisti že přijde strike, protože ten nadhazovač se přeci tak snaží a naopak za stavu dva striky jste z pohledu pálkaře mohli počítat s tím, že sporný míč nabude znamenat strike out. Nikomu neublížit, všechny podporovat, a když už se mu něco z pohledu rozhodčího nepovedlo bylo vidět, že jeho samotného to mrzí možná ještě víc než vás. To jsou věci které se mi vybaví, když se řekne přijel pískat Karel.


S působením Charlieho na hřišti jsou spojeny desítky, možná stovky veselých příhod a já bych rád na některé, které mi ihned naskočili zavzpomínal.


V našem klubu často vzpomínaná historka se odehrála zhruba před 14ti lety. Bylo to v době kdy jsme se ve druhé lize přetahovali o přední příčky s PV Praha. Hrál se tedy, dalo by se říct, šlágr kola ve kterém jsme Pévéčka hostili na našem hřišti. Zápas byl vyrovnaný stav tuším 1:1, když se do balónu v dohrávce 7. směny opřel Standa Štýs. Míč skončil za plotem a my začali slavit, jenže po krátké chvilce Charlie zahlásil: „out“ nikdo nechápal.

„Stando ty jsi nešlápl domácí metu...“ řek Charlie, „podívej se tahle stopa ta je tvoje“, vehementně v pokleku vysvětloval své rozhodnutí.

„Tahle stopa, která lehce škrtá domácí metu?“

„Ano, ale ta tvoje bota se takhle svezla po tomto černém okraji,“ předvádějíc ze dvou kroků jak celá situace proběhla a jak ji viděl...

Toto rozhodnutí tuším nakonec znamenalo naši prohru, ale kdo si to pamatuje? Ale historku s nešlápnutou metou nám již nikdo nesebere.

Charlie navíc nezapomněl, se svou otcovskou péčí, kdykoliv Standu potkal připomenout aby při homerunu šlapal domácí metu.


Další historka která mi okamžitě naskočí při vzpomínce na Karla je ze hřiště na Tempu. V hlavní roli byl v našem dresu Petr Tesař, řekl bych úhlavní nepřítel Charlieho v našem týmu. Oni dva se znali dlouhá léta, dokonce snad spolu i přes značný věkový rozdíl hráli a vždy se navzájem popichovali a špičkovali.

Tesík dává signály z pozice kauče na třetí metě, nadhoz letí, pálkař balon vysoko nad hlavou nechává.

Cahrlie k udivení všech hlásí: „strike!!!“

„to si děláš srandu Karle tohle nebyl srike“ ihned se ozval Tesík.

„Byl Petře...“ potvrdil s ledovým klidem Karel,

„a za co to bylo Karle?“ nedal se Tesík.

„Za zónu Petře...“ neztrácel klid Charlie.

„dyť ten balón letěl tady nad hlavou“ ukazuje Tesík někam vysoko nad sebe a zdá se že je na koni.

„no tak to bylo za švih Petře...“ opět ledově klidně prohlásil Charlie a debata byla u konce.

Opět si nikdo nepamatuje výsledek, ale Charlieho umění přizpůsobit se situaci nikdy nezapomeneme.


Takto bych mohl pokračovat dál třeba tím jak Pavel Kasal zabouchl Charliemu klíče v autě, nebo jak Charlie sháněl se startovacími kabely v ruce někoho kdo mu dá trochu energie aby mohl odjet ze zápasu a každý kdo ho znal by určitě přidal několik svých historek.


Vždy všechno dělal s určitou noblesou a laskavostí v srdci a očích. Za tohle ho musel mít každý rád.


Budeme na tebe vzpomínat jen v dobrém Karle.


PS: Pokud budete někdo chtít svou historkou přispět můžete mi ji zaslat na hanuljak.v@seznam.cz


SOFTBALL CLUB PAINBUSTERS MOST, z. s.

Mladé gardy 2918, Most softball@painbusters.cz
Vytvořeno službou Webnode